Z historie Kostelní Břízy

Původně německá kolonizační ves Kostelní Bříza bývala leuchtenberským lénem a v nejstarších dobách se jmenovala pouze Bříza. K rozšíření názvu vesnice došlo nejspíše proto, že v nevelké vzdálenosti byla další osada se stejným jménem, dnešní Habartov. Protože v naší Bříze byl postaven malý, původně asi jen dřevěný kostelík, začala být označována jako Kostelní Bříza. Ves severozápadně od Sokolova převzala časté jméno svých pánů a stala se ,,Habartovou Břízou“, Habartovým. Rozšířený tvar Kostelní Bříza je zatím doložen poprvé v roce 1479.
Prvními známými držiteli Kostelní Břízy a tvrze, jejíž nepatrné pozůstatky jsou znatelné severně od současného kostela sv. Petra a Pavla, byli Štampachové z nedaleké Kamenice. Ve šlikovském urbáři z roku 1525 je uváděn jako držitel Kostelní Břízy Engelhard ze Štampachu. Dle informace topografa Schillera z roku 1785 se nacházel v malém, tehdy již kamenném kostelíku sv. Petra a Pavla náhrobek, který připomínal jeho smrt v roce 1563. V době urbáře ale byla zdejší fara asi neobsazená. Mše tady tenkrát sloužil farář Jist z Kynšperka, neboť právě jemu náležel v Kostelní Bříze jeden celý a dva poloviční dvory. Pod kynšperskou soudní pravomoc spadali i místní poddaní. Ve vsi je zaznamenána hospoda nebo krčma a jména většiny z asi patnácti hospodářů Kostelní Břízy. Žili tu tři Schneyderové a dále dle abecedy Arnold, Knoblach, Schmeus, Schmidt, Winkler a Uz.
Před koncem 17. století vyla ves stejně jako celé okolí protestantská. Ve starém kostelíku byl náhrobek z roku 1602, který obsáhlým latinským nápisem připomínal místního protestantského kazatele Salomona Polera. V době třicetileté války získal Kostelní Břízu arnoltovský rytíř Winkler z Heimfeldu, ale v Berní rule z roku 1654 je již uváděna jako držitelka Kostelní Břízy vdova po rytíři ze Štambuchu. Ve vsi bylo ještě stále vedle jedenácti obydlených pět domů pustých. Rekatolizace tu probíhala velmi pomalu a ani zdejší fara nebyla celá desetiletí obsazena. Kostelík byl jen filiálním kostelem kynšperské a také lobezské farnosti. Ke statku Kostelní Bříza patřil pivovar, mlýn a ovčín.
Později dochází k několikerému střídání vrchností, až po Juliu Erdmannu z Groppau zdědil Kostelní Břízu v roce 1732 císařsko královský svorní rada Johann Franz Turba. Turbové byli povýšeni do rytířského stavu teprve 14. dubna 1701. August Sedláček popisuje turbovský erb ve svém obsáhlém díle Českomoravské heraldika následovně:
,,Štít červený, u jehož spodu jest žlutý pruh a nad ním v růžovém poli poloviční oděnec, na jehož odění jsou zlaté obojky maje na hlavě helm s péry bílým, červeným, modrým a bílým, drže pravicí zlaté znamení na způsob Ondřejského kříže (X) a v levici modrý kotouček, na němž je V.“
Kolem roku 1765 koupili Turbové od hraběte Cavenagh Arnoltov a vytvořili šlechtické zboží Kostelní Bříza s Arnoltovem a Bystřinou. Středem zboží byla Kostelní Bříza, kde nechal Johann Wenzel Turba postavit i zámek. Patrová obdélná budova s mansardovou střechou byla dle Schillera dokončena v roce 1767. Dnes jsou z pěkného zámečku ruiny a sousední rozlehlý park zarostl houštím a plevelem tak, že se změnil k nepoznání. Před lety zašel i vzácný sekvojovec, který byl v Čechách jen na několika málo místech.
Ještě za Johanna Franze Turby, v padesátých letech 18. století byla Kostelní Bříza melou vesnicí se 14 hospodáři, z nichž ani jednoho nelze považovat za sedláka. Již tehdy je tu ale uveden učitel, takže počátky zdejší školy jsou velmi dávného data. Od roku 1760 měla škola vlastní budovu, kterou po dvaceti letech nahradilo vhodnější, nově postavené stavení. Při vsi je zapsán i mlynář v zakoupeném panském mlýně o dvou kolech ne nestálé vodě (na Velké Labavě), který je nazýván Nový mlýn. Poddaní měli menší chmelnice. Robotovat museli každý den po celý rok. Nerobotovali však zcela zdarma; vrchnost jim denně platila nepatrnou ,,mzdu“, 4,5 krejcaru ( jen pro porovnání – nádeník si tedy vydělal kolem 20 krejcarů za den).
Ve vsi byly dvě židovské rodiny. Byli to dva obchodníci se suknem, kožkami a krátkým zbožím a jeden byl zároveň řezníkem. Vesničané prodávali občas přepuštěné máslo a vejce a někdy i pár loktů hrubého plátna (Tereziánský katastr).
Po smrti Johanna Wenzela Turby (latinský text náhrobníku zaznamenává, že zemřel 14. ledna 1772) převzala zboží na nějakou dobu jeho jediná dcera Klarisa, jež je krátce na to prodala své ovdovělé matce. Vdova se již roku 1774 podruhé provdala za Krla Lebrechta ze Špíglu (Spiegel), na něhož bylo zboží dle stavební smlouvy převedeno.
Špíglové z Milčic, kteří se přistěhovali z ciziny, se v Čechách připomínají již roku 1534. V průběhu staletí se vytvořilo několik větví rodu. Na Kostelní Břízu se ,,přiženil“ příslušník německé linie, jež se psávala von Spiegel.
Špíglové mívali ve znaku bílý štít se dvěma červenými pruhy ve tvaru písmene W. Nad štítem byla přikrývadla červená a bílá na helmici bylo ženské poprsí se sedmi červenobílými pery. . února 1815 byl syn Karla Lebrechta, Karel von Spiegel, povýšen do panského stavu. Nejspíše tento pán nechal vybudovat u Arnoltova zájezdní hostinec, později venkovské šlechtické sídlo Silnice – Spiegel.)
Kostelní Bříza poloviny 19. století, středisko panství se zámkem, novým farním kostelem sv. Petra a Pavla (současný kostel byl sice postaven v roce 1802, ale věž byla přistavěna až roku 1842), farou, školou, panským svorem, pivovarem, vinopalnou, hostincem, vínem a myslivnou byla již poměrně velkou vesnicí s jedenapadesáti domy a 355 obyvateli. Byl tu dokonce ranhojič a porodní bába. Ve vsi žilo 13 židovských rodin, zbývajících se především podomním obchodem. Asi půl hodiny od vesnice stál na Velké Libavě mlýn.
Již roku 1729 byl v Kostelní Bříze také špitál pro tři chudé, založený ještě rytířem Erdmannem z Groppau. U topografa Sommera se dočteme, že tři nejpotřebnější z řady obecních chudých zde měli bezplatné ubytování a stravu, ročně dostávali na otop devět láter (sáhů) palivového dříví a každých pět let kabát.
Z téhož pramene víme, že všude v okolí (kromě císařské silnice) byly v polovině minulého století stále jen polní cesty. Tehdy již měla Kostelní Bříza novou vrchnost, Auerspergy, protože dědička zboží, svobodná paní von Hennberg – Spiegel, se provdala za hraběte Auersperga, majitele Hřeben – Hartenberku. Posledními šlechtickými držiteli zboží Kostelní Bříza byli baroni Brand – Kopal.
Po polovině 19. století se růst Kostelní Břízy zastavil a v roce 1910 je zde vykazováno jen 53 domů a 362 obyvatel. Přesto se ale již v roce 1850 stala Kostelní Bříza samosprávnou obcí a toto postavení si udržela téměř 130 let. Roku 1893 byl ve vsi postavena nová škola, neboť stará školní budova již přestala vyhovovat potřebám. Význam Kostelní Břízy byl zdůrazněn zřízením pošty, četnické stanice a ves se stala sídlem obvodního lékaře. Obec měla právo pořádat dvakrát ročně výroční trhy, jarmarky. První se konal čtvrté pondělí v březnu, druhý, podzimní, býval každoročně o čtvrtém říjnovém pondělí. Kostelní Bříza se tak stala přirozeným centrem okolních vesnic a osad, a to i z hlediska poměrně bohatého spolkového a společenského života.
Na konci druhé světové války měla vesnice asi 325 obyvatel. Po odsunu Němců nepostihl Kostelní Břízu osud řady okolních vesnic jen díky tomu, že se nestala přímou součástí vojenského výcvikového prostoru. Počet obyvatel však přesto soustavně klesal – v roce 1950 234, roku 1961 117 a v roce 1970 již jen 97 lidí. Vybavenost obce se výrazně snížila a na konci školního roku 1967/68 byla uzavřena i zdejší jednotřídní škola, v níž se ve čtyřech odděleních společně učilo dvacet dětí. Důsledkem hospodaření statků, které převzaly spolu se zemědělskou půdou také budovy zámku, panského dvora, a dokonce o kostel sv. Petra a Pavla (s cennými náhrobky v chrámové lodi), je takřka úplné zničení všech těchto historických objektů.
 

23.4.2011